Říká se, že středomořské národy nerady pracují a ze všeho nejvíc milují polední siesty, které můžou trvat i několik hodin. S ničím takovým jsme se během našeho pobytu nesetkali: tady se zkrátka pracuje jak se dá, někdy i bez oběda. Pravda, možná to bylo tím, že jsem pracoval v internetové společnosti, mezi jejíž hlavní klienty patřili Američané, kteří během kyperského oběda vstávali, aby během odpoledne zkontrolovali práci, kterou jsme pro ně během dopoledne připravili a aby na nás navalili práci novou, kterou jsme občas dělali až do noci.

Siestu si ale dokázali užit lidé pracující ve službách. Každý den jsem vídal zelináře kousek od práce, jak si v poledne chrupe ve stínu před obchodem. Když jsem se trochu opozdil, již býval probuzený a na kávu lákal oblíbené zákazníky.

Rozhodně jedna věc mi přišla zřejmá již od začátku: u nás v práci se nikdo nikdy neflákal. Možná to bylo tím, že je Sideshow malá firma o osmi lidech… Kdykoliv jsem byl zaměstnán v Čechách nebo jsem nějakému kolektivu vypomáhal s prací, pokaždé byl problém udržet lidi v práci. Leckdo se snažil na práci vyzrát, udělat vše co nejrychleji, nebo maskovat, že nějaká práce trvá déle, než ve skutečnosti trvala. Tady to tak prostě není. Ač se to možná bude zdát jako cliche hodné Ameriky nebo Číny, tady je úspěch firmy i úspěchem jednotlivce. Všichni se prostě snaží, aby firma prosperovala.

Kypr je ostrov, což přináší mnohé klady i zápory. Sideshow má problém s lidmi, na ostrově prostě není moc kvalitních programátorů, o graficích nemluvě. Proto se dost outsourcuje ze zahraničí. Internet je pomalý jak šnek: je velký úspěch, pokud seženete rychlejší linku než 1 Mbit. Celé Sideshow je připojeno právě přes 1 Mbit a nevypadá to, že by se to v blízké budoucnosti změnilo. Z Kypru totiž vedou jen tři kabely: severní Turci mají kabel nasměrován přirozeně do Turecka, jižní kamsi na západ až k Itálii a do Izraele.

Lidé jsou uvolnění, dokáží si vychutnat svůj čaj nebo tureckou kávu, zahrají si tavli ve stínu stromu a když se kolem páté rozezpívá muezín, zavládne všude takový klid, že se bojíte promluvit aby to kouzlo okamžiku nezmizelo. Na severu je také více památek, krásné opuštěné pláže a popravdě – není cestování po nedokonalých komunikacích lepší než přesun z místa na místo po sterilních dálnicích?

Vzhledem k tomu, že se severokyperská vláda všemožně snaží posílit státní rozpočet pomocí rozvoje turistického ruchu, lze očekávat, že za pár let toto kouzlo zmizí. Všude budou luxusní hotely, lidé budou milí a pohostinní kvůli turistickým penězům a pláže budou posety půjčovnami slunečníků a bary, kde vám namíchají to zaručeně nejlepší mojito na celém pobřeží. Takže honem – míst jako je toto, navíc pro středoevropana snadno dostupných, mnoho nezbývá!

Někdy okolo Vánoc se stala nevídaná věc – dvě dospívající dívky se pokusily v obchodě ukrást šaty, a to tak, že si v kabince šikovně přes ty „vypůjčené“ oblékly své vlastní. Informovali o tom ve všech zprávách…

Nedávno kyperská média tepala do ženy, u které při zátahu na diskotéce policie našla půl gramu ma-ri-hu-a-ny. Podobně jako má Blesk rád rozhořčené titulky zpráv, i reportér v televizi hrozil, že je to učitelká našich dětí! A co dělala její rodina, že toto dopustila?

Na druhou stranu je ale třeba říct, že ta velká, skrytá, mafiánská kriminalita tu má žně. Hodně tomu napomáhá obchod s drogami, pytle plné kokainu a heroinu z Turecka se přehazují přes ploty kolem zelené linie. Ale o tom se nemluví. Občas v parku narazíte na zjevného mafiánského bosse, který se tam nechává vidět se svou mladou partnerkou.