Hello. My name is Václav Vančura.

Mnozí z vás se mne neustále ptají: “Hej, co se to stalo s Neurobionem? Kdo vám tu doménu vyfouknul? Zrůdy!”

Je na čase vysvětlit, jak se celá aféra jménem Neurobion měla.

Vše začalo docela dávno, myslím, že to bylo někdy na jaře 2001. Bavil jsem se po ICQ s Embryem, říkali jsme si, že bychom mohli založit nějaký vlastní projekt, kde bychom se snažili nabízet reklamním agenturám kreslené (v mém případě) a 3D (v jeho) postavičky (uf, je to už dávno, byli jsme tak naivní). Každý jsme měli jiný styl a mysleli jsme si, že budeme mít o živnost postaráno. Plány z nás jen sršely: role postavičky a uživatele se měla prohodit. Pokud byste přišli na tento web, uviděli byste postavičku jak civí do monitoru a kliká na ikony – zkrátka tak jak jste zrovna seděli, jen ale jako by vás někdo pozoroval z katodové trubice obrazovky.

Měli jsme spousty nápadů, jen to jméno jsme ještě neměli ? Embryo se nechal slyšet, že má rád zajímavá “chemicky kulatá” slova. Jako například Bion. To slovo se mi líbilo (v jiné kapitole našich novomediálních dějin se píše, že slovo Bion vymyslel Maikie a že si ho Embryo přivlastnil – Maikiemu to bylo vcelku jedno, jeho jen tak něco nerozhází (resp. je mu vše značně volné, nějaké problémy s půjčováním jmen a tak, takové malichernosti, že ano).

Já jsem Embryovi říkal, že jako starý metálista mám rád ostrá, průrazná slova. Jako třeba Thraxx! Embryo se začal ošívat, že je to metal až příliš. Ať polevím. Tak jsem navrhnul druhé slovo: Neuro. Spojili jsme to a vznikl Neurobion. Hned jsme vylovili Google a toto krásné voňavé zadali. Nenašlo to nic. Rychle hup šup do registrace domény… Neurobion.com ještě nikdo nemá? No hurá! Přeci všichni víme, že registrovat doménu není taková sranda, cokoliv si vymyslíte, jakoukoliv ptákovinu, už to někdo má.

Měli jsme projekt, měli jsme doménu. Dali jsme na ní splash, jako že se něco děje a že na tom makáme. Prdlajs, projekt šel do kouta a nic se nedělo.

O dost později, koncem roku 2002, jsme si s Maikiem (to jsme spolu zrovna bydleli na Žižkově) řekli, že spolu uděláme projekt. A vzhledem k tomu, že slovo Bion je vlastně prapůvodně jeho, není co řešit. Náš nový projekt převzal jméno a bylo vystaráno.

Jak to bylo dál asi víte. Nervobujón se pěkně rozjel, ze začátku jsme opravdu zvládali dělat jedno dílko týdně, jenže jak už to chodí, časem jsme začali lenivět a intervaly se prodlužovaly? Ke každému projektu bych mohl říct něco zajímavého, ale to až někdy jindy.

Netrvalo dlouho a přišel mi mail (Merck je nadnárodní lékárnická korporace, zkrátka jedna z těch nejšpatnějších špatňáků):

Dear Mr. Vancura,

I am writing to you in my capacity as a representative of the Trademark Department of Merck KGaA. Merck KGaA is a worldwide operating group of companies in the business sectors pharmaceuticals, laboratory and speciality chemicals. Merck KGa A is one of the oldest still operating chemicals-pharmaceutical companies in the world.

It has recently come to our attention that you have registered neurobion.com as a domain name. Merck KGaA is the exclusive owner of over 100 registrations for the trademark NEUROBION in many countries. I attached a list of trademark registrations for NEUROBION? in the name of Merck KGaA. According to our information you do not own any intellectual properte right, which contains components identical or similar to our trademark registrations for NEUROBION?. Your registration and unauthorized use of neurobion.com violates our trademark rights. Your registration and use of the domain name is likely to cause confusion as to the source or sponsorship of the domain name.

Accordingly, we demand that you immediately cease all use of the domain name neurobion.com. Further we demand that you assign your registration for neurobion.com to our company Merck KGaA.

Blah blah blah, výhružky pokračují ještě pět odstavců.

Trošku jsem zagoogloval a našel si, že pan právník je docela ostrý střelec. Nebylo to tak dávno, kdy s Merckem vyhrál jiný spor. Soudil se s člověkem, umírajícím na rakovinou. Zaregistroval si doménu, jejíž jméno se také křížilo se značkou jakéhosi léku. Adresu chtěl posléze prodat, z vydělaných peněz zabojovat proti své nemoci. Prohrál, jak jinak, bohužel: nemůže si přeci zaregistrovat doménu za účelem pozdějšího prodeje či zjevného doménového kuplířství.

Právo je v tomto ohledu naprosto jasné: kdo si zaregistruje doménu stejného jména registrované značky, dopouští se trestného činu. Ať hledám jak hledám, bohužel nemůžu najít přesný právní název (a už si ho nepamatuji). Každopádně k tomu, aby bylo zahájeno trestní řízení stačí, aby na webu bylo napsáno, že je k prodeji. Samozřejmě to samé platí, pokud zaměření webu je stejné nebo podobné oboru dříve registrované značky. A ještě jeden zádrhel: pokud na webu není vůbec nic (tzn. under construction), znamená to samé jako informace o záměru jeho prodeje.

Bohudík jsem ale našel ještě jednu zajímavou věc: registrátor domény nemá povinnost kontrolovat, zda-li jméno jeho nové domény není již někde na světě registrováno! To zkrátka není v lidských silách a zákon na to pamatoval. Každopádně hlavní bylo, že na našem projektu šlo o všechno možné, jen ne o léky.

Když jsem dopátral po všech informacích (což mi trvalo nějakou dobu, pan Koelle se dvakrát připomenul), odpověděl značně oficiální formou, že jim doménu neprodám. Zaprvé neděláme do léků. Jsme designéři, ilustrátoři, pankáči a animátoři a nemáme zájem jakkoliv škodit firmě Merck třeba tím, že si budeme dělat srandu z jejich produktů (což mi trošku překazilo plány, když jsem se už dříve dozvěděl, že Merck vyrábí prášek Neurobion, bylo mi veselo, jmenujeme se přeci, hele, jako nějaká droga; bohužel jsem se hned dočetl, že to není žádný nervovar, ale jen nějaký přisprostlý vitamín).

Pan Koelle mi k mému překvapení odepsal, že se tedy nedá nic dělat, že mu ale musím slíbit, že na Neurobionu neuveřejníme nic, co by souviselo se společností, kterou zastupuje. Že v našich animacích dokonce ani nesmíme použít symboliku léčiv. Rád jsem mu to slíbil, na léky se můžeme (zatím) bohudík zvysoka vykašlat.

Takže jsme nad celonárodní společností Merck vyhráli. Doména nám zůstala a pan Koelle svému léku postavil slušivou doménu Neurobion.info. To ale neznamená, že k nám neproudily davy lékuchtivých internetových surfařů: každý den přišlo zhruba 150 uživatelů, kteří nehledali animace: buď přišli z vyhledávače, kde zadali Neurobion (s přehledem jsme byli na prvním místě, SEO je můj oblíbený koníček), nebo zadali přímo www.neurobion.com. Asi se docela divili, když na ně vyskočily naše animované demence :)

A tak to šlo dál. S kauzou Merck jsem vždy rád přispěchal do debaty nad pivem, přeci jen je to dobrý zářez na pažbě – na to, že nejsem právník.

Neurobion ale postupně upadal víc a víc. Nakonec to dopadlo tak, že jsem udělal jen tři věci během dvou let (PFka 2004, 2005 a pověstného mávajícího Křižíka na popěvek “My jsme všichni ČEZ”). Letos na jaře jsme si s Majkem jednou v hospodě řekli, že už Neurobion nebudeme dál provozovat. Nebudeme utrácet za doménu (hosting jsem měl v té době zadarmo, domény ale bohužel platit musí každý), a hlavně – to si myslím stále (od té doby, co začalo upadat Mimo.cz – pro pamětníky, dnes už tam je zase jiný projekt) – je nesmysl udržovat již nežijící webovou galerii jako skanzen, každá věc jednou začíná a jednou končí.

A tak skončil Neurobion. Doména padla a Merck byl nejrychlejší. Teď je tu ale jedna věc, kterou je potřeba vyřešit, Maikie s tím začal: Neurobion mu chybí (a mně už také). Přeci jenom je to kus naší historie a možná by to chtělo nějak zachovat, u nás na discích to ničemu nepomůže.

Jenže na web už to nedáme. Přemýšleli jsme, že by nebyl špatný nápad to vydat na CD příloze jakéhosi časopisu (offline verze je již hotová, obsahuje kvalitnější zvuky i obrázky, přeci jen na CD nejsme tak limitováni datovou náročností). Vzhledem k tomu, že ani jeden nekupujeme papírové časopisy, nevíme kam to dát (já kupuji Reflex, jenže zde v internetové sekci jako žába na prameni (navíc žába s dekou) sedí Miloš Čermák, “pantáta” českého internetu).