Život na ostrově má velkou výhodu (inu vlastně i nevýhodu), že ať jedete kamkoliv, vždycky v poměrně krátké době dojedete k moři. Na Kypru to navíc můžete vzít přes hory. Jsou zde dva horské masivy, pohoří Troodos v jižní (řecké) části a Pentadaktylos na tureckém severu.
Jaro na Kypru
Troodos je rozlehlejší, zelenější, plný klášterů a starých zapadlých vesniček, kde se kyperské vládě díky štědrým dotacím starousedlíkům daří zachovávat původní kulturu.
Pentadaktylos v turecké části je úzký dlouhý pás hor lemující pobřeží, což vás zejména při koupání v moři donutí smeknout. Pohled z průzračně čisté vody přes bílou písčitou pláž až na dvoutisícovou horu příznačně nazvanou “Pětiprstá” je… omračující.
Jediným civilizací nedotčeným místem je poloostrov Akamas, který si údajně oblíbila sama Afrodité. Zdejší pláže si oblíbily také karety obrovské, které zde od května do října kladou vejce. Poloostrov je nádherný, nicméně pro návštěvu doporučujeme duben, později je půda již dost vyprahlá a z kontrastu bílých hor, zelené trávy a modrého moře zůstane bílá a modrá…
Bohužel se na tuto krásu chystají developeři, kteří již mají hotové plány na přestavbu na turistický ráj. Takže pokud chcete spatřit “poslední helénistickou krajinu”, jak ji označují průvodci, začněte balit kufry.
Až po návratu do Evropy jsme si uvědomili, jak moc nám chyběla zelená barva. Už z letadla nad Vídni jsme se nestačili divit, kolik různých zelených je možné spatřit – na Kypru je všechno vysušené na troud – což bude hlavně tím, že tam letos moc nepršelo.
Na Kypr! #8: Jídlo.
Jídlo je prostě skvělé.
Ovoce a zelenina se zde pěstují po celý rok a snad kromě jablek je ostrov soběstačný. Zelenina je výborná, čerstvá, levná. Bylinky se prodávají za pár centů po buclatých svazcích. V každém krámě je za jednotnou cenu výběr z asi deseti druhů salátů, vše je každý den čerstvé a v Praze relativně luxusní kousky jako polníček či rukola nakoupíte po kilech za směšnou cenu.
Sobotní trh
Co nám bude rozhodně chybět jsou místní pekárny, které jsou na každém rohu a díky jejichž sortimentu jsme se nemírně zakulatili. Některé pekárny prodávají i teplá jídla, například Zorbas nabízí musaku, o které se člověku i zdává. Mají zde i výborný salát, jehož chuť nám bude celý život chybět – tuňák, těstoviny, salát se slaninou, kukuřice, červená řepa, směs rýže, chobotnic a ryb a navrch cherry rajčátka, okurka která opravdu výborně chutná a není jako ta česká guma, krutonky a zálivka v podobě tzatziky, tahiny… Ach.
V Pandoře zase nakoupíte dortíky, po kterých leze čokoláda i z uší, na baklavu od Orphanida stačí pohlédnout a jste sytí.
Nelze opomenout vynikající mořské ryby, u kterých nepochybujete o tom, že si ještě před pár hodinami svůj osud představovaly úplně jinak. Z ostatních středomořských specialit jsme si oblíbili třeba houmous, tahini, kuskus, tabouleh, tzatziki, souvlaki, grilované halloumi či místní husté jogurty, po kterých se zejména Vojtovi dělají boule za ušima.
Co se týká piva, na jižní straně sice KEO vaří stejnojmenné pivo v oranžových plechovkách, s tureckým pivem Efez se ale nedá srovnat (turečtí sládci se učili v Plzni). V obchodech narazíte na všechny možné světové značky (i Pilsner Urquell a Budvar), v hospodách je ale pivo strašlivě drahé (kolem €5).
Víno je ucházející, časem si člověk najde značku, po které nebolí hlava. Kypřané pálí výbornou Zivanju z vinných slupek – chutná jako silnější slivovice. Nejlepší je přirozeně mražená. Delikátní aperitiv je Commandaria, dost podobná portskému vínu. Ve značkách je ale velký rozdíl, Commandaria od KEA nebo Sodapu je nejlepší.
Celkově si člověk na jídlo nemůže stěžovat. Jediná nevýhoda je jeho kalorická náročnost. Když si nedáte pozor, můžete rychle ztloustnout.
Pár fotek je k vidění zde.