Ve středu 16.12. od 17:30 budu mít v Adobe přednášku o Involver Media Playeru a mých AS3 GUI komponentách. Přijďte se podívat! Více info má Adobe UG.
Těším se na vás!
On Wednesday 16 at 5:30 I’ll have a small course at Adobe Prague about Involver Media Playeru and my AS3 GUI components. Come to see me! More info is on Czech Adobe UG.
Looking forward to meet you!
After more than three years of trying and failing I am here with a new reincarnation of my homepage.
It was a really difficult job this time. I was constantly unhappy with the progress and started several times from scratch. Changed a lot of content management systems and on the end decided to give WordPress a try. Let’s see how it performs, currently I am more than happy. Now finally I got a somewhat suitable home for my portfolio and a articles I want to write once in a while. By the way it’s my 12th homepage since 1996!
Now it’s time to do some real work.
Another year is nearly over and we (Mr. Frognfly and me) proudly present you a festival of fairy lanterns.
We’re going to meet for the second time – and I believe it won’t end here. Last year we crossed Vyšehrad in Prague and ended in a crowded pub Květnice. Accidentally there was 178 people, even we thought only about 40 people will come. Totally unexpected, but very refreshing (in terms of being in the center of really young people).
This year we’re going to visit wonderful places in Žižkov, Prague and release a lot Chinese lanterns up into the air on the Parukářka hill. So if you’re going to be in Prague on Friday October 30th, be sure to join us! It will be a lot of fun.
For more information please check out our site at lampionovypruvod.asia.
Kypřané pracují hlavně v zimě. V létě je hrozné horko, to se nikomu moc pracovat nechce, takže jediná možnost, jak vydělat peníze, je pořádne makat v zimě. My jsme na Kypru byli přes zimu, takže jsme si pracovní období užili jak se patří.
Říká se, že středomořské národy nerady pracují a ze všeho nejvíc milují polední siesty, které můžou trvat i několik hodin. S ničím takovým jsme se během našeho pobytu nesetkali: tady se zkrátka pracuje jak se dá, někdy i bez oběda. Pravda, možná to bylo tím, že jsem pracoval v internetové společnosti, mezi jejíž hlavní klienty patřili Američané, kteří během kyperského oběda vstávali, aby během odpoledne zkontrolovali práci, kterou jsme pro ně během dopoledne připravili a aby na nás navalili práci novou, kterou jsme občas dělali až do noci.
Siestu si ale dokázali užit lidé pracující ve službách. Každý den jsem vídal zelináře kousek od práce, jak si v poledne chrupe ve stínu před obchodem. Když jsem se trochu opozdil, již býval probuzený a na kávu lákal oblíbené zákazníky.
Rozhodně jedna věc mi přišla zřejmá již od začátku: u nás v práci se nikdo nikdy neflákal. Možná to bylo tím, že je Sideshow malá firma o osmi lidech… Kdykoliv jsem byl zaměstnán v Čechách nebo jsem nějakému kolektivu vypomáhal s prací, pokaždé byl problém udržet lidi v práci. Leckdo se snažil na práci vyzrát, udělat vše co nejrychleji, nebo maskovat, že nějaká práce trvá déle, než ve skutečnosti trvala. Tady to tak prostě není. Ač se to možná bude zdát jako cliche hodné Ameriky nebo Číny, tady je úspěch firmy i úspěchem jednotlivce. Všichni se prostě snaží, aby firma prosperovala.
Kypr je ostrov, což přináší mnohé klady i zápory. Sideshow má problém s lidmi, na ostrově prostě není moc kvalitních programátorů, o graficích nemluvě. Proto se dost outsourcuje ze zahraničí. Internet je pomalý jak šnek: je velký úspěch, pokud seženete rychlejší linku než 1 Mbit. Celé Sideshow je připojeno právě přes 1 Mbit a nevypadá to, že by se to v blízké budoucnosti změnilo. Z Kypru totiž vedou jen tři kabely: severní Turci mají kabel nasměrován přirozeně do Turecka, jižní kamsi na západ až k Itálii a do Izraele.
Toto nesmíme na jihu vyslovit, ale opravdu jsme se zamilovali do Turecké republiky severního Kypru. Je tam to, co nám zde na jihu chybí: pohoda, klid, skutečný život, nejen honění se za tučnějším kontem a dražším autem.
Lidé jsou uvolnění, dokáží si vychutnat svůj čaj nebo tureckou kávu, zahrají si tavli ve stínu stromu a když se kolem páté rozezpívá muezín, zavládne všude takový klid, že se bojíte promluvit aby to kouzlo okamžiku nezmizelo. Na severu je také více památek, krásné opuštěné pláže a popravdě – není cestování po nedokonalých komunikacích lepší než přesun z místa na místo po sterilních dálnicích?
Vzhledem k tomu, že se severokyperská vláda všemožně snaží posílit státní rozpočet pomocí rozvoje turistického ruchu, lze očekávat, že za pár let toto kouzlo zmizí. Všude budou luxusní hotely, lidé budou milí a pohostinní kvůli turistickým penězům a pláže budou posety půjčovnami slunečníků a bary, kde vám namíchají to zaručeně nejlepší mojito na celém pobřeží. Takže honem – míst jako je toto, navíc pro středoevropana snadno dostupných, mnoho nezbývá!
Otázka je, jestli toto zařadit mezi klady či zápory Kypru. Po návratu do Čech si budeme muset odvyknout nezamykat auto, nechávat kabelku na lavičce v parku a odběhnout kamsi najít dítě, zapomínat foťák na zadním okýnku odemčeného auta a podobně.
Někdy okolo Vánoc se stala nevídaná věc – dvě dospívající dívky se pokusily v obchodě ukrást šaty, a to tak, že si v kabince šikovně přes ty „vypůjčené“ oblékly své vlastní. Informovali o tom ve všech zprávách…
Nedávno kyperská média tepala do ženy, u které při zátahu na diskotéce policie našla půl gramu ma-ri-hu-a-ny. Podobně jako má Blesk rád rozhořčené titulky zpráv, i reportér v televizi hrozil, že je to učitelká našich dětí! A co dělala její rodina, že toto dopustila?
Na druhou stranu je ale třeba říct, že ta velká, skrytá, mafiánská kriminalita tu má žně. Hodně tomu napomáhá obchod s drogami, pytle plné kokainu a heroinu z Turecka se přehazují přes ploty kolem zelené linie. Ale o tom se nemluví. Občas v parku narazíte na zjevného mafiánského bosse, který se tam nechává vidět se svou mladou partnerkou.
Osm měsíců je dost dlouhá doba na to, aby člověk změnil svůj vztah k lidem, co mu jsou milí, z povrchní známosti v přátelství a zjistil, že mají společného víc než jen třeba práci nebo rodičovství. Budou nám chybět.
Nohy
I přes veškerá ujišťování všichni víme, že se nejspíš už nikdy neuvidíme, zpočátku si vyměníme pár mailů, pak stále méně a méně a nakonec tuto komunikaci utneme úplně, protože nám bude připadat hloupé psát jen o Vánocích. Tak to ale bohužel chodí a kolikrát k takovému zamlklému přátelství nepotřebujete ani tu vzdálenost.
Celkově ale o Kypřanech platí, že jsou velmi přátelští. Všichni se usmívají a rádi s číkoliv pomůžou. V Čechách nás zkušenost naučila, že musíme být k cizím lidem obezřetní, raději se předem připravujeme na potenciální podvod nebo blamáž. Tady je to zbytečné: nikdo s vámi nijak točit nebude. Když jsme kupovali dvacet let staré auto, nezdálo se nám, že by najelo jen 50 tisíc kilometrů. Prodávající automechanik nám říkal, že ho měl nějaký důchodce, který s ním moc nejezdil (mimochodem průměrný Kypřan najezdí nejvíc kilometrů po městě, z města jezdí jen výjimečně maximálně k moři; na Akamasu většina Kypřanů nikdy nebyla). Měli jsme dojem, že automechanik přetočil tachometr – ale nakonec jsme zjistili, že se to tady prostě moc nenosí.
Také se nám stalo, že nám z auta vypadla SPZka. V Čechách by to byl problém – přišel jsem za šéfem, ať nám poradí, jestli máme zajít na polici nebo co se vlastně na Kypru s ukradenou SPZkou dělá. On na mně valil oči co blbnu, ať zajdu do nějaké lepší trafiky, že mi jí vytisknou. Nestačil jsem se divit, říkal jsem mu, že v Čechách jsou SPZky hlídané policí, že je kradou lidé, kteří s nimi pak jezdí na benzínky a bez zaplacení odjíždějí. Šéf mi jen odpověděl, že Kypřané tak složití nejsou.
I was glad to help London studio disturb media with a new World Wildlife Fund special 50th anniversary interactive site.
Red alert: homepage theme remixed.
Oh well that was a tough start of the day.
Someone at our office forgot to close the alarm remote lid and the battery drained. Hence when I came in the morning, I wondered there’s no beeping. Since I thought all is OK and unlocked, I came in… But suddenly sirens started to scream and I had to call all the possible lines to cancel the red alert.
Anyways that’s all for the offline world for now. Regarding the online one I have to note I had refurbished my homepage, as you may noticed. There’s a lot of hidden good stuff going on (and I’d be glad to talk about them if time allows), but I have to mark one thing which made me recently happy: TypeKit. It’s a freaking awesome service, very well designed and reliable, however not free. There were some problems with Czech glyphs being broken on iOS, but it should be fine by now: the TypeKit team yesterday deployed a new engine, allowing to push OpenType fonts to iOS (it was handled by SVG, as far as I know).
Thank for stopping by. I would be really glad to show you some sweet new stuff I cooked recently, so stay near.