Pěkné dopoledne! Tak je to už oficiální, od tohoto týdne již veverku Hulí nebudu rodit já, ale nová výtvarnice.
S JXD byla hezká spolupráce (někdy mírně zmatená), zase jednou po letech jsem si dál pořádný punk a zákopovou válku! Alespoň trochu… Těšil jsem se, že se mnou veve prožije rok života, provedu ji vším dobrým i zlým, co se nám s Kristinou stane. Tak jsem to ostatně v těch pár dílech dělal: když jsme byli na bobech, byla i Hulí na bobech. Když jsme byli v kině, Hulí zírala na zářící plátno. Když mě dostala chřipka, byla Hulí v posteli s teploměrem místo brka. Těšil jsem se na jaro, na Hulí s jointem pod rozkvetlou jabloní. Na první psytrance, na první jarní bouřku i na Czechtek (veve by byla celá hranatá a černobílá). Těšil jsem se na podzimní designove výstavy (kde by veve měla hranaté vydesignovane brýle a šik sestřih, bo tak správný designér musí vypadat). Hulí měla projít celým spektrem uživatelů marihuany. Chtěl jsem ji zobrazit i jako copywrightera s kravatou, jako jazzmana. Jako skejtaka i jako metalistu zakresleho v křesle. Hulí měla být nejen kusem mne samotného, ale i všemi jejími čtenáři. Škoda…
Budiž mě veve země nezebe…
Rodinka.
A mám tu jeden obrázek… Rodinka. Je to první nástřel teprve vznikajícího stripu.