Psal jsem to už před časem: trošku jsem se plácl přes kapsu a pořídil si Apple MacBook Pro.

Tedy popravdě to bylo převeliké rozhodování: už léta jsem potřeboval notebook, už léta mě štvaly Windows a hlavně celá politika Microsoftu. Věděl jsem, že se tento operační systém už dávno stal slepou kolejí pokroku, jak bych tak řekl. Jenže jsem se až příliš zasekl na platformě PC, než abych se pustil do nějaké velké změny. Zkoušel jsem to léta: nejdřív Linux všech barev a chutí, pak speciální upgrade motherboardu a procesoru, abych vyzkoušel, co to je ten OS X (to když Jobs překvapil svět informací, že jejich operační systém už léta lze spustit na PC a že se Apple chystá přejít na platformu Intel). Tenkrát – tedy před rokem – mi po startu dával počítač na výběr ze tří možností: Windows, Linux a OS X.

Opravdu jsem se snažil, v Linuxu se mi ale nikdy nedařilo. Možná proto jsem vyzkoušel všechnu možné distribuce od Red Hatu, Suse, Mandrake / Mandrivy, Novellu, Kubuntu až k Ubuntu. Měl jsem ale dost problémů s vývojem Flashe (i když se mi za posledních pár let docela podařilo eliminovat vývojové prostředí Macromedia / Adobe Flashe, dnes všechny své projekty vytvářím v open source programech jako je MTASC, SWFMill, FlashDevelop a podobně).

Další velké problémy byly s grafickými aplikacemi. Nemůžu si pomoct, asi jsem už příliš velká konzerva, ale já se prostě bez Photoshopu neobejdu. Samozřejmě, že jsem zkoušel Gimp, Pixel a další programy, jenže co se dá dělat, není to ono. Já potřebuji layer blending módy (už jsem příliš líný, než abych všechny své bevely a stínky dělal ve speciálních vrstvách), chybí mi CMYK, blokový text a další kiliarda věcí, bez kterých to prostě nejde. A to ještě nemluvím o Illustratoru. Ten se mi sice podařilo nahradit Xarou, která je pro Linux zdarma, ale ta má zase velké problémy s importem a exportem. Koneckonců Xaru jsem používal už někdy od roku 1997, většinu vektorových věcí jsem udělal v ní. Já vlastně ten Illustrator ani moc neznám (to bude asi spíš tím, že jsem víc na pixely než na křivky).

Co se mi ale na Linuxu líbilo, byla možnost neustálého rýpání se v systému. To jsem prostě já: chci vědět, jak systém funguje, kde co můžu poladit (a poškodit) a s čím si lze hrát. To je sice neustálý zdroj obskurní zábavy, ale také přímá cesta do pekla. Člověk se lehce zasekne na den dva na nějakém problému (jakože mu například zrovna přestala fungovat Samba, tedy sdílení adresářů se světem Windows). A práce stojí.

Zatímco jsem si hrál s Linuxem, Windows mi stály na disku a když jsem potřeboval pracovat, přebootoval jsem do nich. No pravda, zkoušel jsem i možnosti emulace Windows Winem, VMwarem i Parallels, ale to prostě na grafiku také není to pravé. Měl jsem starší procesor, který nemá jakýsi virtualizační flag a tak, na rozdíl od mého aktuálního Intel Core Duo, bylo zpomalení emulovaného systému poměrně znatelné.

No a do toho se objevilo pár mých známých, kteří si pořídili Maca. Posílali mi zajímavé linky na svět Applu a mně učarovaly jejich vydesignované produkty a programy. O jejich operačním systému Mac OS X jsem po vizuální stránce příliš jistý nebyl, byl jsem spokojen se svým skinem ve Windows a veškeré jiné okrášlovací postupy mi přišly jak pokusy o amatérský cirkus (o grafice ve Vistě ani nemluvě). Jakub Steiner mi ukazoval, jak rychle lze sestříhat video. Karel Minařík mi zase radil, že jestli se nechci neustále v systému rýpat, že bych si měl pořídit právě jen a jen Maca.

A to nakonec zabralo. Jednou jsem se naštval a řekl si, že už bylo dost ladění. Je na čase začít pracovat a živit rodinu, ehm. Do té doby jsem přemýšlel o nějakém přenosném Dellu (hlavně z důvodu jejich neuvěřitelné Next Business Day záruky, nikdy nemůžu vědět, kdy mi Vojta nalije do klávesnice šťávu). Na něj jsem chtěl nainstalovat cracknutou verzi OS X. Ono by to fungovalo, tedy skoro vše, až na WiFi, Bluetooth a spoustu dalších “zbytečností”. No ale raději jsem poslechl Karla a zainvestoval do Maca…

To jsem zvědav, jestli se mi ta investice vrátí :)

Pokračování zítra.