
Jaro na Kypru.
Troodos je rozlehlejší, zelenější, plný klášterů a starých zapadlých vesniček, kde se kyperské vládě díky štědrým dotacím starousedlíkům daří zachovávat původní kulturu.
Pentadaktylos v turecké části je úzký dlouhý pás hor lemující pobřeží, což vás zejména při koupání v moři donutí smeknout. Pohled z průzračně čisté vody přes bílou písčitou pláž až na dvoutisícovou horu příznačně nazvanou „Pětiprstá“ je…. omračující.
Jediným civilizací nedotčeným místem je poloostrov Akamas, který si údajně oblíbila sama Afrodité. Zdejší pláže si oblíbily také karety obrovské, které zde od května do října kladou vejce. Poloostrov je nádherný, nicméně pro návštěvu doporučujeme duben, později je půda již dost vyprahlá a z kontrastu bílých hor, zelené trávy a modrého moře zůstane bílá a modrá…
Bohužel se na tuto krásu chystají developeři, kteří již mají hotové plány na přestavbu na turistický ráj. Takže pokud chcete spatřit “poslední helénistickou krajinu”, jak ji označují průvodci, začněte balit kufry.
Až po návratu do Evropy jsme si uvědomili, jak moc nám chyběla zelená barva. Už z letadla nad Vídni jsme se nestačili divit, kolik různých zelených je možné spatřit – na Kypru je všechno vysušené na troud – což bude hlavně tím, že tam letos moc nepršelo.
Pár fotek je k vidění zde.