Už léta pasu po laserovém ukazovátku.

Kdysi dávno jsem ho dostal od kamaráda Libora, ale záhy jsem ho kamsi zašil. Prohledal jsem každý kout, každé šuple a každou hromadu bordelu, který zbyla po mých mládežnických letech – avšak bez šance. Poslední tři roky jsem se ptal všech Vietnamců, kteří mi vlezli do cesty – taktéž bez šance.

Až včera: byl jsem se podívat v Liberci a když jsem procházel kolem vietnamského megakrámku na všechno, musel jsem samozřejmě nakouknout. U pokladny stáli čtyři mongoloidní muži, jedna pěkná mongoloidka a vylepaný drsoň v kožené bundě, skloněný nad stolkem u pokladny. Hned bylo vidět, že on je tady ten pan tajný a že zrovna vynáší nad špitajícími Vietnamci nelítostný ortel. Nechal se slyšet, že je od obchodní inspekce a že “tohle a i tamto a tohle taky tady určitě prodávat nemůžete”. Měl na mysli tamagoči (kterých už měl plnou igelitku) a spousty jiných elektronických hraček (je mi záhadou, že to prodejcům nebylo divné; jako vychovatel nevypadal, to spíš už jako ouchyles). Nezapomněl dodat, že mu čilí obchodníci opomněli vystavit paragon i když o něj několikrát žádal (po čemž následovalo vietnamské žvatlání, v němž jsem zaznamenal jen několik pro mně srozumitelných klíčových slov: fuck, shit a paragon).

Read More »