Yearly Archives: 2005

Aerobik.

Má drahá sestřenice provozuje rehabilitační studio. V pátek mne poprosila, bych jí připravil set pro čtvrt hodinu aerobiku.

Seděli jsme skoro hodinu nad mými zásobami psytrancu a breakbeatu a vybrali pět songů, které mají dostatečně nakopávací kopák (aby se na něj dalo skákat) a dost vysoké výšky (aby tomu kopáku nechaly prostor). Nejhorší byl ovšem požadavek postupného zrychlování ze 135 BPM na konečných 170 (běžný psytrance má 144, brakbeat kolem 135).

Myslím, že na to, že DJ nikdy nebudu (a ani po tom netoužím), se mi podařilo vyrobit skvostnou demenci. Poslechněte sami… Nesuďte prosím šílenou kombinaci psytrancu s breakem, jde o hudbu pro rozhýbávání padesátnic. Ovšem s tou rychlou částí na konci mám problém i já, takovou rychtu jsem asi vážně nikdy neslyšel (doufám, že za potenciální mdlení rehabilitační klientely nebudu souzen).

Kúp mi knihu!.

Před téměř rokem jsem s Kerrayem remixoval známý song Miro Žbira Kúp mi knihu – tedy popravdě Kerray remixoval a já komandoval :)

Tehdy jsme měli s tímto projektem velké plány, které bohužel naprázdno vyšuměly (což se mi stává poměrně často, hm). Inu zde je náš roztodivný kousek připraven vaší ctěné kritice! Směle přehrávejte!

Tímto moc děkuji Kerrayovi za pomoc, myslím, že je to demence, na kterou se nezapomíná a která se pouští vnoučatům :]

Vojenské muzeum.

Poslední tři roky jsem si sliboval, že se stavím ve Vojenském muzeu na Vítkově (jsa velký milovník obskurních muzeí – např. Zemědělské muzeum na Letné je opravdu něco).

Jednou jsem se na chvíli zastavil u tanku, který je u vchodu do areálu. Pozoroval jsem staré, vyšisované fotografie tanků, které na mně mávaly z místností za zažloutlými záclonami. Bylo osm ráno, sněžilo a uvnitř zrovna vstávali hlídači pokročilého důchodcového věku, kteří zjevně vůbec nezaregistrovali změnu režimu. Tenkrát jsem si slíbíl, že než se Vojenské muzeum rozpadne, dám si malou prohlídku.

Na začátku léta se budu ze Žižkova stěhovat, tak jsem konečně našel volnou chvíli a zašel se s kamarádem podívat, jak to s těmi tanky a hlavněmi je. Nemám rád armádu a jsem náramně rád, že mám modrou. Má pažba ale až příliš dlouho čekala na zářez této zkušenosti.

Vstup do muzea je volný; poprve v životě jsem měl dobrý pocit z peněz, které i z mých daní do armády tečou. Konečně mi vojáci byli něco platní (pokud nepočítám náklady, které zelené mozky utratily za mé vyšetření během dvou odvodů).

Říkali jsme si, že takové muzeum musí být plné fotografií z dob normalizace a oslavných básní na dva roky prázdnin. Naštěstí tomu tak nebylo, výstava je vcelku vkusná a když dojdete na konec, tak máte radost, že už jste všechno videli – Přesně načasované, ani brzo ani pozdě. Jen je to celé trošku smutné: muzeum je vlastně jen o smrti.

Ale k věci: Tady jsou dvě fotky, které bych vám rád ukázal:

Druhá fotka vypadá jak cesta na onen svět. Hlavní. Hlavně že je tam světlo…

Nový design tohoto blogu.

Dal jsem si práci a trošku jsem vylepšil skin tohoto blogu.

Je to tedy zatím jen testovací verze, postupně budu přidávat nové vlastnosti (například na tomto základě chci postavit nový web). Omlouvám se, nejspíš přestaly fungovat staré odkazy na RSS, s tím bohužel nic neudělám: když jsem v létě blog poprvé instaloval, neuvědomil jsem si, že bych ho měl dát do podadresáře; původní stav byl značně nepoužitelný.

Napište mi, co vy na to! :]