Yearly Archives: 2004

Tak šťastný nový rok!.

Šťastný nový rok! Tentokrát zůstanu doma se svými kočkami a kresbami. Rád bych dodělal nějakou práci, kterou plánuji dodělat už snad od léta (protože jsem na to neměl čas, s Maikiem jsme dělali oskarovu vánoční kampaň (ze které se vyklubal nejhorší projekt tohoto roku). Něco o tom napíšu později…

Tak či onak jsem se asi konečně zbláznil. V úterý jsem si koupil plasma kouli. Jednou při návštěve Crossu jsem se do ní naprosto vášnivě zamiloval – a prostě jsem nemohl jinak. Podívejte se, není sladká? :)

Večernyj zvon
Christmas animation for the Neurobion.com project.
Veverka Huli / Huli the Squirrel
I was asked to draw a squirrel named Huli for the Reflex magazine.
Year:
2004
Client:
Reflex Magazine

Vítkov Reloaded.

Vidíte to taky?

Nový Macromedia Flash Player.

Macromedia včera na konferenci v Tokyu představila nový Flash Player. Vypadá to skvěle, umí to hromadu nových věci, je to akcelerované… Ale nějak postrádám smysl některých fycur.

Například nevím, jestli kdy kdo pořádně využije realtime blur, glow a drop shadow efekty. Na druhou stranu musím uznat, že nové alpha-maskovaní videa je super. Jen by mne zajímalo, jaký formát bude Flash importovat, z vlastní zkušenosti vím, že práce s videem s alphou je opravdu složitá (Windows Média to nedávají skoro vůbec a QuickTime tak nějak aby se neřeklo). Ještě je super Saffron, nové renderovani fontů. Ještě ale aby to bylo rychle, pokud možno akcelerované – určitě i vás štve pomalé zobrazování scrollboxu ve Flashi. Colin Moock má na blogu video.

A slušný vycuc, pokud si nechcete stahovat video, je zde

DJ Turtle
This picture was created just for fun, for my friend, who's a DJ and calls himself Turtle.

Chudák korela.

Dneska se tady na Žižkově po ulici fláká pan Korela. Aši někomu uletěl.

Když jsem se mírně zkalen vracel z Parukářky, potkal jsem ho na křižovatce Vlkovky a Přibyslavské. Stali u něj dva typci, kteří sotvaže mne uviděli, začali povykovat, že prý jim určitě pomůžu, že tam leží vystrašený pan Korela. Že neví, co s ní, ale že zajisté seženou pomoc – jen když ji na chvíli pohlídám.

Jářku, takový hezky pan Korela, proč bych ho nepohlídal. Koneckonců on už asi moc daleko nedoletí: byl celý vystrašený, popipaval – a hlavně na sebe nechtěl nechat sáhnout.

Mám několik kamarádů, u kterých jejich slečny neustále škemrají, že by chtěly děťátko. Inu tak jsem si řekl, že jim zavolám, že možná budou chtít zvířátko. Nikdo nechtěl. Také jsem přemýšlel, že bych pana Korelu vzal svému kocourovi Brunovi na hraní (dělám si srandu, většího pane Korelomila nepotkáte).

Inu pan Korela se ale nenechal chytit. Chvíli jsem (k pobavení nějaké osoby v okně ubytovny Milá) předváděl lovení ptáka (pískal jsem, aby mi milý pan Korela uvěřil, že mu nejsem nebezpečný) – až mi zděšeně odskákal pod auto.

Vykašlal jsem se na něj… Jenže když jsem přišel domů, uviděl jsem, jak sedí na okně na domě přes ulici. Pro pana Korelu to musel být opravdu výkon! Chudák tam seděl a zmateně pískal na celou ulici. Ale tyjo, najednou se ozvala zcela jasná paní Korelova. Z nějakého jiného okna se začalo ozývat ještě naléhavější volání. Vždy je sranda, když všichni v ulici vyhlédnou z okna (ano, je to jediný moment, kdy vidím své sousedy – osobně je moc neznám, cosi mi ale říká, že oni znají mne). Tentokrát zdrojem pozdvižení nebyla ani vystihována pernikarka, nesrozumitelné volající na osobu na druhém konci Žižkova, ani zbytečně půl noci houkající alarm z kanceláře v našem domě. Tentokrát to bylo něco čistého, kus přírody v zaprášené zpocené dělnické ulici…

Všichni koukali z okna a ptáka litovali. Chudák tam sedí ještě teď v 23:42… Doufám, že se dostane domů, že si vytipuje, v kterém okně jeho paní Korelova sídlí a že tam dolétne. Jeho největší životní zážitek budu monitorovat a o průběhu dobrodružství budu informovat. Doufám ve šťastný konec, snad ne naivně!